Datum registrace: 28. 03. 2011
tomlaurinec
Získané body
Počítadlo pohybu
| Můj pohyb | |
|---|---|
| Chůze: | 0 km |
| Kolo: | 0 km |
| Cvičení: | 0 h 0 min |
| Všichni uživatelé | |
| Chůze: | 133275.38 km |
| Kolo: | 66129.30 km |
| Cvičení: | 5531 h 55 min |
tomlaurinec
Jak psát blog?Možná to všechno k něčemu bylo...
30. 03. 2011
Mám 180kg a jsem tlustej. Za poslední dva až tři roky se ze mě stalo naprostý prase. Nezvladatelnej žrout. Schizofrenik a asociál. Kdyby se hrálo na historii, tak jsem na tom ještě vcelku v pohodě, pokud by se to vyprůměrovalo.
Protože sport mě provázel skoro od narození, kdy mne už v pěti letech k fotbalu nadchlo několik tréninků v prvoligové Sigmě a následně celá sezona v dresu Holice. Domovem a posledním klubem se mi stal okresní Sokol Slavonín, který tehdy byl 10 minut od sídliště, kde jsme bydleli, když jsem chodil na základní školu.
Fotbal a florbal...
Během chvíle se nám na sídlišti vytvořila skvělá parta talentovaných kluků a spoustu let nás rodiče nemohli dostat večer domů, natož od míče. Jako pomalejší, ale o to mrštnější a pavoučími smysly obdařený, jsem se cpal do branky, protože, tam to bylo moje. Byť v kolektivním sportu, tak sám. Nemohl bych hrát za tým ve hře. Nejsem ten typ. Vždy jsem chtěl být ten hlavní, ten, na kterém to stojí a který se rozhoduje sám. Jedinečný. No několik úspěšných let na to mne zaujala, tehdy ještě velmi nová, hra jménem "florbal". Se spolužáky jsme si během jediného tréninku i tento sport nechutným způsobem oblíbili a já věděl, že i tam budu excelovat.
Ještě jako vsuvku dodám, že jsem rok a půl závodil za místní oddíl silničních cyklystů (Kde mimo jiné tehdy závodil i Radek Kořínek, pozdější mistr světa) vinou zranění z fotbalu nebo čeho, s patou cosi. Kdo by to byl řekl. Ale tak individuální sport jsem nemohl vydržet, takže jak to šlo, tak jsem se po uzdravení vrátil k fotbalu i florbalu. Oklikou přes volejbal, kde mě nechtěli, vlivem mé nepřiměřené nedisciplíny, pramenící z naprosté netalentovanosti a neschopnosti ostatních členů týmu. Čili mi to nakonec ani nevadilo.
Na vrcholu...
Rok se s rokem sešel a základní škola nám začala být malá a jako deváťáci jsme se chystali na nový život. Já tehdy byl v naprosté formě, týdně jsem měl prakticky, kromě pátku, každý den trénink fotbalu či florbalu a o víkendu zápasy. Ve florbale jsem chytal na tréninku za žáky, juniory i muže, takže jsem začal kolem čtvrté a domů jsem se dostával až někdy po desáté. Ve Slavoníně jsem trénoval jen s žáky, tehdy jsme juniory neměli, ale odchytal jsem dvě přípravná utkání a jedno soutěžní i za muže. V 15 letech! Byl jsem tehdy na vrcholu, měl jsem úspěch u žen, byl pohledný, inteligentní, všechno se mi dařilo.
Ve Slavoníně se na mě byli podívat ze Sigmy a dokonce i sám Petr Uličný (Tehdejší trenér Sigmy A-týmu), který bydlel prakticky hned vedle hřiště tehdy. Tuším, že se mi v tom zápase zrovna ne příliš dařilo, ale párkrát jsem se vytáhl a jeden zákrok si pamatuji dodnes. Ani tak co jsem udělal, ale ten pocit po něm. Kdy se všechno seběhne tak rychle, že detaily vyplouvají v mysli postupně i den po zápase.
Florbalový klub FBS Olomouc mi byl druhým domovem a i tam se mi nesmírně dařilo a to i přes lehké nabírání na váze tehdy. Trenér mi jednou říkal, že na turnaji byl i trenér výběrů Moravy a byl se dívat na mě a dva spoluhráče. Což se později i promítlo v nominaci. U té však skončilo, výběr na turnaj se potom nakonec o jednoho brankáře snížil na tři a já byl čtvrtý. Postupem času mi začaly růst prsa a jako dospívající holce a ve fotbale si ze mě spoluhráči začali pomalu ale jistě utahovat. Nicméně stále pohoda, vrchol.
Když se pán bů.../tesař utne...
Život se však někdy kroutí jako had s jazykem v elektrice a tak se kousíček smůly přilepil i na mou dokonalost. V prvním ročníku střední jsem začal chodit se svým prvním děvčetem a jako možná všichni v tom věku, jsem to viděl na celý život. Vztah, no jestli se to tak dá nazvat :-) to byl, z mého pohledu dokonalý na ten věk. Plánovali jsme si společný život a jak se odstěhujeme po střední do Prahy, budeme tady pracovat a tak.
Menší skvrnku to všechno mělo. Kouřila a pravděpodobně i pila. Já na to nikdá nebyl, tak nemůžu říct, co jí k tomu vedlo. Asi špatná parta, v čele s jejím zkurveným strejdou, od které jsem se ji snažil pomalu a nenápadně odpojit. Nezdařilo se však a jednoho večera jsme se lehounce pohádali ohledně jedné párty (Dnes by se řeklo "kalby), kam ji tahali. Já věděl, že mají jet ještě v noci zpět a že řidič slíbil, že nebude pít. Prostě jsem to nevydržel a asi jsem něco kvákl, co jsem neměl.
Potom se už nic nedělo a týden ticho. Měl jsem nějaký ego tou dobou a tak jsem nechtěl bejt ten první, kdo se ozve, přileze a omluví se. Jednou večer se vracím z posilovny a ve schránce dopis. My totiž byli někde s bráchou ještě asi a naši nebyli doma. Byla tam obálka nadepsaná jménem, rukou, pro mě. Tak to hned otevřu, vypadalo to jako ty dopisy na vydírání.
Z obálky jsem vytáhl složený papír. Bylo to smuteční oznámení. Tak jsem se uchechtl a rozhlídl po sídlišti, jestli mě někdo nesleduje. Došli jsme nahoru, najedli a já pak seděl na posteli v pokoji, dívám se na to. Říkám si, zavolám a zeptám se, co to je za hloupý vtipy. Volám, volám a nikdo nebere. Tak nevím, dostal jsem strach a nějak se mi to všechno spojilo. Dost jsem se tehdy asi změnil. Rozdvojil. V podstatě doslova. Šli jsme spát a druhý den po škole, kdy mi nebrala telefon pořád a na sms neodpovídala, jsem se hrnul k jejímu baráku. Bydlela prakticky naproti. Její rodiče mi vcelku suše oznámili, že umřela.
Hlava hledá jak z toho ven...
Mladej kluk v šestnácti nebo sedmnácti prostě nepočítá s tím, že vůbec smrt existuje. Natož potom u vrstevníků. O to víc je to šokující u někoho tak blízkého. Nevěděl jsem co dělat. Nikomu jsem to snad ani tehdy neřekl. Několik let, když jsem zahlédl na ulici drobnou černovlásku, tak jsem jakoby automaticky počítal, že to byla jen legrace, zasmějem se a zase bude všechno jako dřív. Když jsem však spatřil obličeje dotyčných dívek, vždy mě praštila do hrudníku obrovská palice.
Já, jak jsem dokonalej od přírody, tak jsem se snažil všechno skrývat. Nechtěl jsem vypadat jako fňukal. Nikdy jsem takovou situaci předtím nezažil a nevěděl jsem jak vůbec reagovat. Tehdy se, ještě než kdy víc, zbystřil můj silně perfektní smysl pro humor. Skvělá poklice na emoce. Stejně tak jídlo. Bagetky, toasty, topinky, sračky, cecky, lupínky, hovna, fuj.
Nevím ani jak se to stalo, najednou jsem se ohlédl ... a bylo mi dvacetdva let. Bylo to dnes odpoledne. Zjistil jsem, že žiji v Praze, pracuji tady v dobré práci, za skvělé peníze a ona by na mě byla pyšná. Takhle jsme to chtěli mít. Takhle jsme si to malovali. Tady to možná skončí a začne něco dalšího.
Čas skutečně je to co člověka vyvede z bludiště.
Hodnocení (33 hlasů):
Sdílet:
Komentáře je možné psát až po přihlášení.
01. 04. 2011 15:29
Sichacek21
Držím ti palečky :)
01. 04. 2011 15:09
Naštěstí jsi se ohlédl včas. Jó mít tak dvaadvacet. To dáš. A jsme každopádně rády, že tu máme chlapa.
01. 04. 2011 11:52
Ahoj Tome,
taky jsem nováček a tady to určitě zvládneme oba. Tak hodně štěstí. :-D
taky jsem nováček a tady to určitě zvládneme oba. Tak hodně štěstí. :-D
01. 04. 2011 00:57
Tak jsem jukla na fotku a bum, vypadáš jak můj bratránek před cca 5ti roky včetně rysů obličeje (neskutečná podoba) a víš, co? Když si ho představím před čtyřmi roky, tak vím, že tak nějak můžeš za rok za dva vypadat i ty. Takže vítej a pevně věřím, že tohle není tvůj první a zároveň poslední blog :o)
31. 03. 2011 21:39
Mám husinu, silný příběh.Chlape ty musíš zhubnout!!Jsi pěkný kluk a bylo by škoda nezačít znova žít.S náma to zvládneš.držím palce!
31. 03. 2011 19:55
Vítej Tome,přečetla jsem si tvůj blog.Moc krásné odhalení dušičky :-)) Jsou tu báječní lidé,kteří pomohou poradí,podpoří a nenechají tě,abys padal dolů.Sebekoučink je na nobelovku,vždyť sám uvidíš.Já mám před sebou dlouhou trať,ale tady se rozpouští máslíčka jedna radost :-)))) Hlavu vzhůru a držím palce !!!
31. 03. 2011 19:24
To je teda síla,odhalit se až na dno své duše to chce odvahu , myslím ,že ti nebude scházet v boji s tvojí nadváhou a přijdou lepší dny! Držím palce!!!!!
31. 03. 2011 11:51
Tome, ještě mě napadlo, když čtu příspěvek paní Nadi a její doporučení návštěvy obezitologa, jsem okrajovou skupinou s velmi vysokou váhou a v péči obezitologa, kdybyses chtěl na něco zeptat třeba, jsem k dipozici na mailu: romfor@seznam.cz. Držím pěsti, Romča
31. 03. 2011 11:25
Tome, lidé, kteří dříve sportovali mají velikou výhodu, že se nemusí k pohybové aktivitě nutit, je jim přirozená. A to je první klíč k úspěchu. Dalším je svěřit se do péče programu Sebekoučink a poctivě zapisovat veškerou stravu a pohybovou aktivitu, kterou si na vstupu naplánuješ. Chutě na chipsy tě rychle přejdou, až ti program spočítá, kolik jsi jimi z denního přídělu odčerpal doporučených kilojoulů. Totéž se týká nápojů. Určitě doporučuji konzultaci s obezitologem, vzorce v programu jsou obecné a nepostihují přesně okrajové kategorie. Hlavně je důležitý dostatečný přísun bílkovin (tabulky budeme upravovat). Prostuduj na webu záložku INTERAKTIVNĚ, do začátku hodně osvětlí správný styl stravování. A že budeš úspěšný, poznáš podle toho, jak se na tebe začnou děvčata lepit. Jsi hezký kluk. Přeji úspěch na této dlouhé cestě za zdravým životním stylem a osobním štěstím. Už jsi na ni nastoupil svým blogem. Případné dotazy k programu piš do tématu Hubneme se Sebekoučinkem. Naďa
31. 03. 2011 10:47
Vítej, čtu a zírám s otevřenou pusou. Pokud ses rozhodl, tak to zvládneš! Je čas na změnu, člověk se nemůže ve smutku utápět pořád, zvlášť pokud jde o zdraví rozum a zdravé tělo.
Držím pěsti a jak říká Ivan, dno máš za sebou tak huráááá nahoru!
Držím pěsti a jak říká Ivan, dno máš za sebou tak huráááá nahoru!
31. 03. 2011 10:45
Silný příběh. Moc ti přeju, aby to "něco dalšího" bylo jen a jen pozitivní. Cestu z bludiště ven jsi našel a to je moc dobře.
Na hubnutí sis zvolil tu nejlepší cestu. Tady to jde skvěle, tak držím palce, ať se daří :-)
Na hubnutí sis zvolil tu nejlepší cestu. Tady to jde skvěle, tak držím palce, ať se daří :-)
31. 03. 2011 10:21
Držím pěsti, ať se ti ty kila rychle rozpouští. Věřím, že to zvládneš!!!!!
31. 03. 2011 09:54
To zvládneš. Dno už máš za sebou, teď šplhej nahoru, makej, dělej, makej, začni hned dnes, nebo ještě lépe - včera!!!
31. 03. 2011 09:42
Neboj bude líp, ty všechno dokážeš, jsi zvyklý na sobě makat - drž se!!!
31. 03. 2011 08:55
Tak jsem dnes taky přečetla celý blog.... (včera tu byl jen nadpis, když jsem na to koukala).
Vítej mezi námi, přeju Ti hodně odhodlání - sílu evidentně máš, když se "zabejčíš", tak dosáhneš toho, co chceš. Tady najdeš hodně lidí, kteří Tě podpoří (převážně sice baby, ale to zvládneš ;) ), poradí, "nakopnou" a nebo třeba jenom vyslechnou (přečtou). Taky skvělý program, který Ti pomůže změnit styl života a já doufám, že se pak v tom svém "novém životě" budeš cítit lépe. Držím Ti pěsti!
Vítej mezi námi, přeju Ti hodně odhodlání - sílu evidentně máš, když se "zabejčíš", tak dosáhneš toho, co chceš. Tady najdeš hodně lidí, kteří Tě podpoří (převážně sice baby, ale to zvládneš ;) ), poradí, "nakopnou" a nebo třeba jenom vyslechnou (přečtou). Taky skvělý program, který Ti pomůže změnit styl života a já doufám, že se pak v tom svém "novém životě" budeš cítit lépe. Držím Ti pěsti!
31. 03. 2011 08:45
Cau Tome, preju at se tva pritozena dokonalost projevi i tady pri hubnuti, kila pujdou dolu a vsechno bude lepsi. Mozna je to brany jako fraze, ale dle myho je to potvrzeny, ze cas tyhle rany zahoji (nebo alepson zmirni). Mas muj obdiv za otevrenost. Mas mou podporu.
31. 03. 2011 08:43
Nazdar chlape! Tak tě tu vítáme, tady se budeš mít jako v ráji, samé baby. Přeji ti odhodlání, výdrž a odvahu na cestě kterous sis zvolil. Tydy tě nikdo nenechá padnout a spončit když ty budeš jen trošililinku chtít. Tak hurá na kila.
31. 03. 2011 08:40
Ahoj Tome, tak tady jsi v té nejlepší společnosti, uvidíš, že se ti mezi námi bude líbit. A hubnutí, to jde se všeobecnou podporou "prakticky samo" :-))
Držím všechny palce. Jsi jednička už za to, žes mezi nás přišel.
Držím všechny palce. Jsi jednička už za to, žes mezi nás přišel.
31. 03. 2011 07:50
Držím palce. Nejsi první s kým život tak trochu vymetal a komu někdo umřel. Důležité je se tomu už nepodávat, vstát a jít dál........:-))
31. 03. 2011 06:57
Držím palce, ať se daří!!! Změna jídelníčku + návrat k pravidelnému sportování = zaručený úspěch :-)))
31. 03. 2011 06:55
Ahoj Tome! Taky mě napadlo: konečně nějaký chlap :o)), tak tedy vítej! Dlouhá cesta před tebou (sama mám před sebou tak minimálně rok a půl) a spousta lidí tady, co se podporuje, poradí, pomůže, prima parta. A k tomu zcela funkční prográmek, lepší společnost sis vybrat nemohl! :o)
30. 03. 2011 23:00
také tě tu vítám baštile :))) hlavu vzhůru, kila a centimetry dolů :) tady je to super, je tu spousta úžasných lidiček, vytrvalců a prostě tak.. příklady táhnou :) držím palečky na tvé cestě.. k lepšímu baštění :)
30. 03. 2011 22:54
Poklona. Skutečně, tvůj příběh mě dojal. Strašně moc ti fandím a vítám tě mezi námi. Ať se ti daří, držím palce!
30. 03. 2011 22:41
První krok máš za sebou a to je moc dobře.Máš odvahu a sílu s tím něco dělat a společně se to táhne líp.Moc držím palce!!! Půjde to dobře,uvidíš,mužskému pohlaví to totiž od přírody jde lépe!!
30. 03. 2011 22:37
Tak to je rychlost :-) Díky všem za podporu.
Dolly: Díky a "možná" už používat nebudu.
Dolly: Díky a "možná" už používat nebudu.
30. 03. 2011 22:31
Tome - na těchto stránkách, se sebekoučinkem a s báječnými lidmi tady se ti tvůj návrat jistě zdaří. Z tvých řádek cítím, že tvé odhodlání je veliké a věřím tomu, že to dokážeš. Držím ti pěstičky.
30. 03. 2011 22:30
Přečetla jsem právě tvůj dlouhý blog a řekla bych, že dobrým startem do další etapy tvého života, by mohla být jeho poslední věta a hned za ní ta předposlední bez slova "možná". Prožil jsi velké trauma a člověku trvá, než něco takového emočně zpracuje. Ale to, že jsi tady, že je tu tvoje fotka a tvůj příběh, svědčí o tom,že se vracíš k sobě. Hodně štěstí do dalších dnů!
30. 03. 2011 22:30
Hoj žroute! ;-) Tady jsou všichni žrouti (žroutky), protože hubnutí je wo baštění, ale wo správným baštění. Takže ti ty ****** už za chvíli nejen nebudou chybět, ale ani chutnat. Držím pěsti!!! ;-)
30. 03. 2011 22:25
Vítej mezi námi! Je jasné, že tady se dějí velké věci a když je hůř, je tu zástup lidí, co Tě podpoří :-)
30. 03. 2011 20:38
Vítej mezi námi ! Tady se dějí "zázraky" ! Sebekoučink opravdu funguje. Přeji ti hodně trpělivosti a nadšení na cestě, kterou máš před sebou.
30. 03. 2011 20:31
Hodně trpělivosti a pevné odhodlání ... ať se kila i centimetry dají
do pohybu směrem dolůůůůů :-)
do pohybu směrem dolůůůůů :-)
tomlaurinec
Kvíz o ceny
Ankety
Jaké nové recepty byste chtěli na STOBklubu?
